Kolik máte vsazeno....?

Bylo to loni o Vánocích. Hrál jsem s dětmi karty. Byl to takový dětský poker o umělé žetony. Ze začátku jsme se všichni pustili do hry s velkým odhodláním. Postupem času se před některými z nás začaly hromadit žetony, zatímco jiní už neměli skoro co vsadit. Ti, kteří vyhrávali byli stále hrou nadšeni, zatímco ti, kterým se tak moc nedařilo, pomalu začínali ochabovat v pozornosti. Děti, pro které je svět her více reálný a prestižní něž pro dospělé, se hádaly o každý žeton. Po nějakém čase mne hra přestala bavit. Rozdal jsem své žetony těm nejchudším a šel si uvařit čaj. Když jsem se vrátil, proběhlo již několik her a situace se u některých změnila. Díky mým žetonům se některým hráčům podařilo znovu odrazit ode dna a dostat do hry a několikrát vyhrát. Jejich unavené tváře pookřály a oni se znovu se zápalem pustili do hry.

Najednou přišel záblesk inspirace. Kolik máš vsazeno a nebo je už tvůj život beznadějný? Ti, kteří ztratili naději jsou svobodní. Jakmile se objeví naděje na zisk, objeví se i konání a strach z neúspěchu. Ti, kteří zdánlivě vše prohráli, možná zažívají dočasný pocit svobody, ale když dostanou druhou šanci hrát, vymění svobodu za nové žetony. Mysl má nekonečně mnoho žetonů a různých her, ve kterých polapí každého hráče. Dříve či později hráč usedá znovu ke stolu a hraje, byť ještě chvíli předstírá, že je nad věcí.
Svoboda je spálení touhy hráče.
Hráč, který již ztratil naději, je připraven na spálení.
Hráč s nadějí se nikdy spálit nenechá.
Spálený hráč je hráčem bez touhy, hráčem bez naděje.
Zůstává součástí hry, ale bez ega, a společně s žetony a kartami plní svou roli dokud hra neskončí.